O programu synapsen

synapsen je digitální kartotéka, správce bibliografických záznamů vyvíjený od roku 1996: úložný systém založený na elektronické bibliografické databázi, který umožňuje spravovat bibliografie. Na rozdíl od běžných programů pro správu literatury však synapsen nabízí jednu zásadní přednost: na základě klíčových slov zadaných uživatelem program automaticky propojuje jednotlivé lístky a vytváří nejen síť lístků, na jejichž vzájemné souvislosti jsme možná zapomněli, ale i zcela nečekaná spojení a vztahy mezi jednotlivými záznamy. synapsen tedy neslouží pouze k elektronické správě odborné literatury: je také pomocníkem při psaní vědeckých textů, programem, který se účastní rozhovoru s autorem, aby obohatil argumentaci a podnítil nové myšlenky.

Program synapsen je napsán v JAVĚ a spočívá na interní SQL databázi, uspořádané podle struktury síťování literatury, jak ji rozvinuli Niklas Luhmann a další, například Aby Warburg, Arno Schmidt či Hans Blumenberg.

„To jsem už někde četl. Ale kde jen?“ — to je opakovaná otázka každého čtenáře a právě zde nastupuje synapsen. Nejen badatelky a badatelé, ale i studentky a studenti oborů založených na psaném slovu dobře znají klasický problém, jemuž má tato kartotéka odpomoci: zapomínání. Jak v rámci (textově založené) vědecké práce naložit s vyhledanými a přeformulovanými masami vědění tak, aby byly k dispozici i po letech?

synapsen se zřetelně liší od komerčních programů jako ask-sam, Lidos, LiMan či EndNote. Vedle pouhé správy bibliografických údajů buduje program informační architekturu, která kartotéce přisuzuje roli autora. Každý záznam — obsahující nejen bibliografické údaje o textu, ale i celé zprávy o četbě — je charakterizován seznamem klíčových slov, doplněných při zadávání lístku. Prostřednictvím důkladného vnitřního porovnávání nachází synapsen lístky se společnými klíčovými slovy. Každý lístek tak vstupuje do sítě vlastního vědění, kterou lze hypertextově procházet kliknutím myši. Kartotéka tímto způsobem přináší nečekaná spojení a prostřednictvím pojmů a relevantních míst spojuje argumentační linie, které bychom snad ani nezvažovali — nebo na něž jsme zapomněli. Stává se tak samostatným komunikačním partnerem a skutečným pomocníkem.

Některé funkce programu